Aktualita

30 let samostatného podnikání Viliama Siveka

V hotelu Kampa – Stará zbrojnice se 21. listopadu 2019 konal slavnostní happening „30 let samostatného podnikání Viliama Siveka“. V jeho úvodu byl promítnut Alexem Dovisem umělecky pojatý dokument „Viliam Sivek, příběh jednoho kluka“, vyprávěný hercem Karlem Heřmánkem

Karel Heřmánek: Příběh jednoho kluka

Strečno 1945. Tady někde zplodili malého Vilíka. Statečná Ludyše Zajícová, která zachránila život stovkám francouzských partyzánů, a Viliam Sivek, otec. A tak se rok po válce narodil Viliam Sivek junior. V roce 1948 se Ludyše vrací z Francie s důvěrou a malým Vilíkem do Československa s příslibem, že se jí nic nestane. Ale tady ji zavřou coby politickou vězenkyni. Vilík tak zůstává s tátou a babičkou. Záhy již jen s babičkou, ve sklepě v Jablonném nad Orlicí. Dělá klukoviny jako každý kluk. Je to hubeňour, který ví, co je hlad, ale neví, co je nuda. A protože z klukovin se ještě žádný kluk neuživil, tak se spolu s babičkou, která brzy umírá na tuberkulózu, musí pořádně otáčet. O nedělích chodí do kamenolomu a tam maká. I když je kluk ulice, má dobré srdce a to vidí i dost sousedek. Ta přilepší chlebem se sádlem, ta upeče buchtu. Jiná zase podstrojí kyselou okurkou.

Vilík jde světem dál, roste a sílí a máma, profesorka jazyků a držitelka nejvyšších francouzských a československých válečných vyznamenání, mu z vězení drží palce. Když ji propustí, Vilda už je velký kluk. Ve 14 letech padá rozhodnutí, že půjde fárat do dolů. Těžká práce 800 metrů pod zemí. Vydržel a rubal uhlí. Jednou mu však felčar řekl: „Musíš se vrátit na zem. V podzemí to tvé plíce neunesou.“ Nějaký čas házel uhlí pod kotel parní lokomotivy a poznával svět v místech, kudy vedla železnice.

Někdo vysoko nahoře, snad i Pán Bůh v nebi, usoudil, že je třeba hrdinku druhé světové války vyjmout z kletby a rehabilitovat. Nastal zlom, a jako když mávne kouzelnou hůlkou: z topiče se stal ředitel. Viliam může studovat a dělat to, na co má. A tak se jednou objeví v Praze u obrovské jámy na Břevnově. Úkol zní: „Postav největší hotel v zemi. Když to splníš, budeš dál ředitel.“ Splnil a řídil hotel, který vyrostl z jámy, než se nějaký chytrák podíval na kádrový profil jeho maminky Ludyše a honem to všem oznámil. A Vilda byl opět bez práce.

Psal se rok 1987. Viliam pomáhal připravovat do provozu hotely na Slovensku, kde se v Trnavě narodil. Přichází revoluce. Má zkušenosti s cestovním ruchem a s vedením hotelu, a tak se mu otevírá cesta. První hotel, první počítače… Jeho hotely opanovaly Václavské náměstí a další místa v Praze a v naší zemi. Rozšířily se i na Slovensko. Přežil těžké chvíle včetně dvou povodní.

Usedá i na druhou židli a řídí hokejový klub Sparta Praha. Ta dva roky po sobě vyhrává extraligu. Přichází obchodní nabídka: prodává největší hotelovou společnost v Česku a jde dál. Tentokrát cestou rodinné firmy SIVEK HOTELS. Zakládá i incomingovou a eventovou agenturu a vrhá se do velkých mezinárodních sportovních akcí včetně mistrovství světa v ledním hokeji…

Často vzpomíná na hubeného kluka, který měl hlad, a hledá cestu, jak pomoci jiným klukům a holkám, jako byl on sám. Nevidomé i jinak postižené děti by mohly potvrdit, že do toho šel. Před 18 lety potkává svou ženu Kateřinu. Věří její vizi terapeutického centra Modré dveře a začnou budovat zázemí. Pomáhají dalším holkám a klukům, jejich rodičům, dospělým i starým lidem, aby mohli být šťastnější, a někdy dokonce aby vůbec mohli být.

Tím končí zatím poslední kapitola příběhu podnikatele, vizionáře, filantropa, motorkáře, mořeplavce, pilota se srdcem na správném místě.

30 let samostatného podnikání Viliama Siveka
Zdroj : e-vsudybyl.cz